Letošní úvoďák se odehrál na Berounce. Začalo se (jako každý rok) před prodejnou vodafone na
Hlavním Nádraží v Praze a pak se naše sedmdesátičlenná skupina přesunula do vlaku, směr Beroun.
Tam jsme se ještě po dalších přestupech dostali na místo a vyrazili jsme na cestu k řece. Ta ovšem
nebyla blízko a s sebou jsme si z Prahy přitáhli několik kusů nových primánů, které bylo potřeba
trochu zkalit, což se nám myslím po té cestě docela zdařilo.
Po příchodu do kempu u Berounky jsme postavili stany, rozbalili jídlo a udělali si večeři.
Druhý den naše pr…Ióta jela na lodích pod vedením pana učitele Matury a zbytek šel pěší trasu
s panem ředitelem. S tradiční sirkou mezi zuby, usedly naše posádky do zelených lodí Dronte a vydali
se zdolat další díl putování. Po cestě se trochu dělali blbosti, například se rozpoutala tvrdá rvačka
mezi loďmi Marek a Vítek a Adamem a Jonatánem. Snahou každé lodi bylo rozhoupat posádku té
druhé tolik, že se celá odebere do hlubin. Do rvačky se pak ještě přidala loď Dominika s…asi Kristýnou
a bitva se rozjela naplno. Nakonec se potopila loď Adama s Jonatánem a Karla s Bárou, které odvážně
přijeli na pomoc, jenže jejich kocábka nebyla zvyklá na tvrdé údery rukou pánů učitelů a…dobrá a
Dominiky a převrátila se. Po pomoci válkou zbídačeným lodím (takzvaný Markův plán) se kanoe
vydaly po proudu dál. Minuli jsme hrad Krašov, kde nám Mrožík (Vojta Vykouk) udělal přednášku o
takzvaných Krašovských oknech a podobných věcech, které ho zrovna napadly a sjeli si pár jezzíků.
Pěšáky jsme viděli akorát na zastávce na oběd u Horáka. Na závěr si několik z nás sjelo vyhlášený jez
tvrďák, který doposud sjel jen pan učitel Matura.
Další den probíhal podobně. Ióta, Lambda a Théta pokračovali krajem Oty Pavla a na kanoích
jeli Kappáni. Setkali jsme se s nimi u jednoho jezu, který právě sjížděli. Potom jsme putovali dál přes
jednu vesnici, kde žil Joachim Barrande, ale jméno si už nepamatuju. Po malinovce a několika vtipech
od dvojčat se šlo dál, z kopce znovu k řece, kde byl oběd a koupání.
Dlouho jsem váhal, zda bych neměl tuto část cenzurovat před ustaranými rodiči, ale jednou je
to kronika takže žádná cenzura nebude. Pan ředitel řekl, že kdo chce, může se jít do řeky koupat.
Jenže nevěděl, že proud bude trochu silnější, než tušil. Začalo to nevinným cachtáním, jenže pak se
někteří starší rozhodli po řece jezdit dál a Lambdáni rozhodně nechtěli být pozadu. Jenže když se do
řeky nahrne deset dětí a začne ujíždět po proudu, je trochu těžké je v třech lidech pochytat, když se
sami stěží držíte na nohou. Bylo to jako když vyhodíte rýži do vzduchu a máte jí do zrníčka pochytat.
Ale my máme v takových věcích praxi a s pomocí několika dalších kluků se nám podařilo i ty těžší
primány dostat na břeh. Jenže reakce nebyla taková jakou jsme předpokládali. Lambdáni nám
vyklouzli a běželi se svézt znovu a tak se rozjela jakási lanovka z řeky na břeh, kdy byl pan ředitel
ověšený třemi dětmi a snažil se je rozdat těm, kteří byli volní. Nakonec to ale nebylo tak hrozné a tak
se povolilo ještě několik jízd a pak se zas šlo dál.
A to už se přicházelo k letnímu bytu, kde kdysi pobýval Ota Pavel se svojí rodinou. Vodáci,
kteří byli na druhé straně řeky nás na kanoích převezli a pan ředitel přečetl jednu z povídek. Poté
vodáci odjeli a my si šli zas po svých. Lambdáni už byli trochu unavenější, ale konec se blížil. Když
naše společenstvo dorazilo blízko kempu, zjistilo se (nebo to už dříve bylo zjištěno) že kemp je na
druhé straně řeky a od řeky nás dělí sráz lesem. Do akce vyrazili Marek Matura a spol., kteří pomocí
házečky dopravili všechny primány a ostatní k řece, kde už je čekaly lodě a ty je převezli na výsadek
do kempu. Po kompletním obsazení se připravila večeře, vypila se kofča, zazpívalo se a šlo se spát.
Druhý den si všichni zabalili a šli na nedaleký hrad Křivoklát. Tam se pan ředitel rozčílil, kolik
peněz chtějí za vstupné a tak jsme se zabavili primánským divadlem. Pak jsme se my vodáci vydali
zpátky k lodím a pěšáci na cestu dál.Ten den vypukly největší boje. Voda stříkala, lidi opouštěli lodě, ty se zas převraceli no zábava na
celý den s agresivním Mrožíkem na háčku. Zase jsme si sjeli několik jezů a po obědě většina z nás
navštívila po propagandě panem učitelem Maturou skanzen. Cílovou stanicí byl ten den Nižbor, kde
se končilo. Na závěr jsme naskákali do vody pod Nižborským jezem a to byla taková pěkná tečka za
tím naším vodním kravením.
Poslední den se Přírodní škola utábořila v sokolovně nedaleko řeky po povídce se šlo spát.
Poslední den byla na programu návštěva sklárny a pak hodokvas v blízké jídelně. Jak tu porci
popsat?? Bylo to úžasný…
Nakonec jsme se vydali na zámek, kde byla jakási keltský výstava. Tam se naše škola rozdělila na dva
tábory. Jeden se bavil rádoby vážným 3D filmem ze života keltů a zbytek stál u keltského loupeživého
váguse, který zobrazen na plátně pokládal hádanky.
A nakonec jsme nasedli do vlaků a razili domů….
Lukáš Kekrt
